Vůně

Pokud si chceme zapamatovat látku na zkoušky, jedna z rad zní :“Dej si čokoládu.“
Látky v ní obsažené podporují a zjednodušují uložení a opětovné vybavení vědomostí. Mimojiné je to způsobeno vůní čokolády. Naše paměťová stopa je podpořena a fixována natolik, že dokáže výrazně ovlivnit náš výkon. Jak je to možné? Paměť spojená s čichovými vjemy je statisticky nejpřesnější, zůstává dlouhodobě uložena a podléhá mnohem menšímu zkreslení než jiné druhy paměti.
Nedávno se mi vybavila vůně z dětství. Maminčin deodorant a jeho stopa v jejích šatech, vlasech a na její kůži. Připomněl mi ho produkt firmy, která na trhu prodává podobné výrobky, jen jsou o několik desítek let od sebe vzdáleny. Vyvolalo to ve mě vzpomínku na naši předsíń, zrcadlo a kapsu na hřebeny hned vedle. Byla jsem zase „doma.“
Kdysi mi kamarádka vyprávěla, že její příjemná vzpomínka byla vůně modrého ručníku v první třídě základní školy. Další věci si nepamatovala, ale tohle jí utkvělo. Při té vzpomínce se usmívala a jemně si přejížděla dlaní jedné ruky přes hřbet druhé.
Když se dítě narodí, to co velmi intenzivně registruje je matčina vůně. Jejich vzájemné sbližování je v podstatě velmi závislé na prvním „přičichnutí.“ Zároveň je zde důležité zmínit radu našich babiček, že ve chvíli, kdy porod nepostupuje, je dobré dojít pro otce dítěte a nechat rodičku přivoňet k jeho tělu. A když náhodou není k dispozici, postačí provizorní varianta použití jeho oblečení. Funguje to.
O tom, jak velký je rozdíl v tom, když vejdete do domácnosti, kde je dítě kojeno a kde je živeno umělou stravou, jistě najdete zmínky i mnohde jinde.
„Ten mi nevoní.“ nebo varianta postesku na ženskou část naší společnosti, „Ta mi nevoní“ zůstává důležitou součástí namlouvacích rituálů. Jenže i zde si to podstatně komplikujeme. V nabídce kosmetických firem dnes najdeme tisíce a tisíce možností jak o sobě podat zprávu okolním nosům.
Jestlipak znáte kouzlo žen z padesátých let? Opustily taktiky kapesníčků a šátků a rovnou kapou svým nočním společníkům svůj parfém pod polštář. Stačí se ráno vzbudit, žena je pryč, ale co mi ji to tu pořád tak nějak připomíná?
Namlouvání ve zvířecí říši je řízeno pachy a tak je tomu i u lidí částečně dodnes. Snad jen s tím rozdílem, že se všichni halíme do odérů tak rafinovaných a záludných, že se k sobě můžeme dostávat hodně dlouho. V podstatě si za drahé peníze a podpořeni reklamou kupujeme vlastní „lež“. Vůbec nepopírám, že člověk jako tvor společenský vyžaduje určitá pravidla a snaží se je dodržovat, ale na druhou stranu vyhánět spolusedící z kina svým „neodolatelným a nepřehlédnutelným odérem“, nebo na ulici zanechávat stopu tak silnou, že ostatní nutí tajit dech… vyberte si sami.
Prodávala jsem parfémy pro jednu firmu a protože mě to bavilo, byla jsem v tom dobrá. Dokázala jsem zákazníkům poradit a pomoci vybrat, co se k nim hodí. Ztroskotalo to na tom, že jsem po určité době řadila lidi okolo sebe do skupin podle vůní a každého kolemjdoucího jsem typovala, zda voní originálem, nebo levnou náhražkou. A můj nos? přestalo se mu to líbit. Začal protestovat a tak jsem té práce nechala. Dneska jsem moc ráda, protože potřebuju cítit vůni hub, ovoce, sluncem vysušeného prádla, dítěte i milého. Potřebuju se opájet vůní čerstvě uvařeného čaje, natrhaných bylinek, uvařeného jídla, nebo právě pokosené trávy.
Voní mi přirozenost.
Výzkumy prováděné ve státech dokládají jednu zásadní věc, voní nám ten partner, se kterým máme jen velmi málo společný genetický kód. Příroda tím zaručuje minimalizaci výskytu geneticky podmíněných vad. Takže rada jedné mojí kamarádky zní:“ Pokud chceš poznat chlapa, vytáhni ho do kopců, nech ho pěkně zpotit …
a pak zjisti, jestli Ti voní….nebo nevoní!