Občas pracuji v Praze. Potom se vracívám domů a cestou si uvědomuji, že žiji nějak obráceně. Jezdím tam na víkend a když se všichni vrací z chat jedu v protisměru a upřímně, všechny ty ve frontě lituji. Nedovedu si představit, že bych vydržela takovou zácpu. Když všichni z velkých měst cestují na venkov, většinou směřuji za prací do města. Jsou zpravidla vylidněná. Cesta bývá volná. Když odpracuji svůj víkend a vracím se na jih k nám do kopců, vracím se do vyprázdněného a klidného venkova. Cesta v mém směru je zase volná. A tak si tak říkám, že to má své výhody občas plout proti proudu.
Poslední návrat se mi moc líbil, už od Smíchova myslím na vykoupání se v rybníce cestou. Jízda utíká, přemýšlím nad množstvím řepky, diskutuji se spolujezdcem o tom, co se dělo během práce a všechno plyne tak, jak má. Zastavujeme na zmrzlinu, povídáme o tom jak otočíme světem a blížíme se k domovu. Pak už se objevuje známá odbočka k rybníku bez společnosti. Shazuji šaty a jdu se nořit do osvěžující vody.
Po pár tempech si vzpomenu na sluncem rozpálené ulice plné lidí, kteří někam spěchají. Další tempo, na to jak rychle se musí přemisťovat z místa na místo a v tom žhnoucím městě trávit většinu času. Oschnu na slunci a cestou si za odměnu kupuji zmrzlinu, jako za starých časů točenou, míchanou citronovo-jahodovou.
Vytáhnu doma z mrazáku několik věcí a začnu chystat špízy na oheň, a potom už jen sedíme a nad sklenkou bílého vyprávíme zážitky ze všeho, co nás napadne. Zapadá slunce a vzduch chladne, pomalu balíme věci a stěhujeme se do postele. Tenhle skoroprázdninový den se povedl. Před spaním za něj děkuji a usínám.
Občas se vyplatí plout proti proudu, jsem venkovan bez televize, bez spěchu a bez stresu. Občas si odskočím do shonu velkoměsta připomenout, v jak hektické době se někteří pohybují, abych zase ocenila klid, co je doma. Dopíši článek a jdu si zavěsit hamak, budeme se s malou dívat na nebe, jak ho křižují vlaštovky a počkáme, až je vystřídají hvězdy. Budeme si špitat holčičí tajemství, vyprávět pohádky, snít a možná usneme. U nás na venkově je klid. Až zase pojedu do města, vezmu ho kousek s sebou, on mi totiž pomáhá vydělávat na piškoty.o))