„Tak jako stroje zkonstruované člověkem i vesmír byl chápán jako složený z elementárních částí. Z toho vyplývá víra, že složité jevy můžeme vždy pochopit tak, že je redukujeme na základní stavební bloky a nalezneme mechanismy, které je spojují. Tento přístup, zvaný redukcionismus, zakořenil v naší kultuře tak hluboce, že je často ztotožňován s vědeckou metodou. I jiné vědy přejaly mechanistické a redukcionistické metody klasické fyziky jako korektní popis reality a utvářely podle něj své vlastní teorie. Kdykoli chtěli psychologové, sociologové nebo ekonomové použít vědecký postup, automaticky se obrátili z základním konceptům newtonovské fyziky. Ve 20.století však fyzika prošla několika koncepčními revolucemi, které jasně odhalují omezení mechanistického světového názoru. Také vedou k organickému, ekologickému pohledu na svět, jenž vykazuje velkou podobnost s vizemi mystiků všech dob a tradic. Na vesmír již nepohlížíme jako na stroj sestavený z mnoha samostatných objektů. Nyní se jeví jako harmonický nedělitelný celek, jako předivo dynamických vztahů, jež zahrnují i lidského pozorovatele a jeho vědomí. Skutečnost, že moderní fyzika, ukázka extrémní specializace racionálního myšlení, se nyní dostává do kontaktu s mystikou, a esencí náboženství a projevem extrémní specializace intuitivního myšlení, krásně ukazuje jednotu a komplementaritu racionálního a intuitivního stavu vědomí-jinu a jangu. Fyzici proto mohou poskytnout vědecké zázemí pro změny v postojích a hodnotách , které naše společnost tak nutně potřebuje. V kultuře, kde převažuje věda, bude mnohem snazší přesvědčit sociální instituce o nutnosti společenských změn, když poskytneme argumenty na vědeckém základě. Tím mohou fyzikové celé věci prospět. Moderní fyzika může ukázat ostatním vědám, že vědecké myšlení nemusí být nutně redukcionistické a mechanistické, že holistické a ekologické přístupy jsou také vědecky platné. Jedním z hlavních ponaučení, které ve 20. století fyzikové museli přijmout, byla skutečnost, že všechny pojmy a teorie, jež používáme pro popis přírody, mají jen omezenou platnost.“
Těžko s tímto kouskem textu polemizovat. Jen si tak říkám, že pokud se v době převratných vynálezů a nových technologií dostaneme i ke změnám ve vědě, dostaneme možnost zkoumat věci, na něž je současná věda „krátká“, a posuneme se ve svém pohledu na svět a jeho kontinuitu někam dál, mají se naše děti a naše vnoučata nač těšit.
Záměrně jsem použila část textu ze začátku knihy, protože to co následuje si přečtěte sami. Stojí to za to.
Za poslední generaci byla vynalezena velké většina nových technologií. Doba se zrychluje a s ní přicházejí poznatky, kterými disponujeme krátký čas. Takže čtu, přemýšlím, poslouchám a snažím se ve své pomalosti nezaspat, pokud už se mi to ale náhodou už nestalo, protože tato kniha vyšla v roce 1982. V té době jsem si hrála s panenkami.
Těm co četli, jen souhlasně pokyvuji hlavou a říkám, už jsem se k ní taky dobrala a těm, co ještě neměli tu čest,…….. nespěte.
Moje další knižní lahůdka už čeká na nočním stolku…. Ale to až zase příště:o))