Dozvěděla jsem se to ve vlaku z Prahy před několika týdny. Přisedla si ke mně Lída a zeptala se mě, jestli vím, kdo letos dostane cenu Vize 97. Nevěděla jsem. Moje učitelka tanců a facilitátorka mého prvního Holotropního dýchání a jiných věcí seděla proti mě a povídaly jsme si. Zase se mi splnila jedna „objednávka zaslaná tam nahoru“. Ve chvíli, kdy mi to řekla se ve mě objevil pocit toho, že věci se dějí tak jak mají. Dlouho jsem se s Lídou chtěla sejít a promluvit si. Teď jsme se potkaly a ona mi s neskrývanou radostí oznámila, že je pozvaná na předávání cen spolu s Michaelem a ještě jedním profesorovým žákem , jehož jméno mi vypadlo, protože ho osobně neznám.
Myslím si, že profesor Grof si pozornost zaslouží. Za své celoživotní snažení, upřímnost a nesmlouvavost ve věcech, které se ho týkají a za odvahu samosebou. Ve chvíli svého zklamání z dosavadních způsobů nahlížení na lidskou psychiku se setkává s látkou, která mu zprostředkuje mystický zážitek, potká důležité lidi a jsou mu zpřístupněny prostředky, které s místem kde se vyskytuje, umožní jeho rozvoj. Nenechává spát své zkušenosti a objevy a jde tudy, kudy mu naznačuje jeho cesta. Jeho směr je cennější o to, jak nevyšlapanou stezkou se jeho práce a život ubírají.
Se svou ženou léta pracovali a pracují na metodě Holotropního dýchání. Našli způsob jakým lze z procesu sebeobjevování hlubokých skutečností života vynechat LSD a za pomoci dýchání, evokativní hudby a práce s tělem nalézt poklady ukryté v nás samých.
Zakládá v roce 1968 Společnost pro transpersonální psychologii a na dlouhá léta se stává jejím nepostradatelným článkem. Píše a přednáší o Psychospirituální krizi, nadále se zabývá psaním a práci na nutných změnách současné psychiatrie. Jeho práce jde dál, nad rámec dnes uznávaných měřítek. Sleduje potřebu změny ve spoustě oborů. Mluví o změně paradigmatu ve společnosti. Pracuje a žije v USA a přednáší všude na světě.
Moje první mandala z holotropního dýchání má datum 4.10.1994. Přesně třináct let a jeden den před tím, než profesor dostal cenu a pozornost, kterou si neoddiskutovatelně zaslouží. Vzpomněla jsem si na ten víkend, kdy jsem s téměř žádnými informacemi vcházela do světa Holovědomí , obrazů a stavů, které mi změnily život. Každý má svou cestu a já po třinácti letech v duchu slavím s profesorem a dalšími, kteří mi zprostředkovávají zážitky ze svých cest. Někdy v takové intenzitě, že se mi můj vnitřní prostor obrátil naruby. Odmítám se nechat léčit zastaralou metodou potírání příznaků nemoci. Odmítám popírat zážitky svých spirituálních bloumání prostorem, ve kterém žiju. Odmítám tvrzení, že člověk je stroj, který lze opravit výměnou látek v podobě léků. Mám vlastní zkušenost s holovědomím. Mám další zkušenost s tím, že o holovědomí se téměř nedá hovořit s člověkem, který ho nezažil, ať už je jakkoliv blízko.
Ale na druhou stranu mám dobrý pocit, že věci se pomalu mění k lepšímu …..