Předestírám rovnou, jsem tam omylem. Výkon, který jsem podala u přijímacího řízení se dá popsat možná jako statistická chyba, nebo výjimka potvrzující pravidlo. Vzpomínám si, že když jsem vyčerpala odpovědi, kterými jsem si byla jistá, což bylo brzy, začala jsem hrát hru „co by to asi tak mohlo být C?“ O to překvapivější bylo, když jsem zjistila, že nás obě s kamarádkou vzali. Z předepsaných textů a doporučené literatury jsem neviděla ani čárku. Kamarádka mi kvůli tomu volala z Itálie a podezírala mě, že si z ní utahuju. Uvěřila až když dostala písemné vyjádření.
Tak tam chodíme. Známe se už z dřívější doby. Sedíme spolu v lavici a pomalinku se rozkoukáváme. Sledujeme přednášející a děláme si plány o tom, jak koho a čím ošálíme. Jestli bude prudit u zkoušky, nebo bude hodnej. Jestli toho chce hodně, nebo moc ne, jestli má jeho přednáška hlavu a patu. A pak to po chvíli nabere obrátky, jako jestli má puky, kravatku a vyleštěný boty, nebo hraje na nedbalou eleganci. Jestli je hodnej na děti, jakej bude v posteli, co bude preferovat v sexu a co bych asi dělala mít ho doma. Chvílema nevíme, jak maskovat masivní zívání a pády hlavy, funíme když nestíháme psát zápisky, nebo koulíme očima nad látkou, kterou se budeme muset biflovat nazpaměť. Přednášející ženy překvapivě necháváme bez komentářů, zatím.
Zezačátku hrajeme seriozní studentky jistého věku a po chvíli rozbalujeme barevný pisátka, připravenou a nakrájenou sváču v krabičkách, jak jsme zvyklé dělat dětem, pošťuchujem se v lavici, kreslíme si vzájemně do sešitu vzkazy a kytičky a když už si nestačíme, vezmeme si na paškál přednášejícího a neúnavně parodujeme jeho několik naprosto roztomilých vad řeči. Jestli vám to připomíná pubertální chování, tak se ani trochu nepletete, už jen zbývá honění po chodbě, hulákání a specifické etudy na WC, ale slibuju, to přijde.
Vyděsily mě předměty jako Právo sociálního zabezpečení, Ekonomika sociálního systému, Penologie, Diagnostika ve speciální pedagogice, Masová média, kultura a společnost a další.
Na druhou stranu mě těší Soudní lékařství, Arteterapie, Výzkum a Znaková řeč. A ještě by se pár určitě našlo. Už máme několik přezdívek, jako Prasečí žabák, Pvášek a Madam vtipná. Pořídili jsme si secret mail a necháváme si tam nenápadně posílat power pointové prezentace s tím, že to nestíháme opsat. No a dbáme na to, aby s touhle prosbou vystoupila některá z nás, která má krátké sukně, hluboký výstřih, laní pohled, nebo jednu z dalších ceněných „studentských předností.“ Máme štěstí, protože více než polovina přednášejících jsou muži a co si budeme namlouvat, ono to funguje. V lavicích sedí pár mužů taktéž, ale v poměru zhruba 1: 12, takže holčičí přesilovka. Samosebou nepočítám statisticky ještě nedefinovanou menšinu těch, kteří se zatím nenarodili, a to je velmi významná minoritní entita ve třídě. Obdivuju holky, co se místo sedu doma s nohama nahoře plahočí do školy a pak pomalu zasouvají svoje bříška pod úroveň sešitů a chytají slovíčka stejně jako mi ostatní s „normální hladinou hormonů a normální rozevřeností pánevních kostí.“
A aby to neznělo až tak divoce, nebojte se, je tam jeden policajt a ten to pohlídá. Pár sociálek, co dohlídnou na to, aby nic nevybočovalo ze žádoucích parametrů a když bude zle, máme tam speciální pedagogy a lidi pracující s postiženými. Ti by nás měli zvládnout. Mimochodem dozvěděla jsem se, že s klienty na „Praxi s postiženými dětmi“ je třeba velmi empaticky přizpůsobit komunikaci jejich věku a schopnostem. Sami naznáte, že co se týká věku a inteligence s posunem na škále směrem dolů, nebudu mít moc obtíže a ani se nebudu muset moc přetvařovat.
Motají se okolo mě teď termíny jako zápočet, garant oboru, kompetence, patologie rodiny, stag, hory telefonů, stohy papírů a z ISIC karty na mě kouká úplně divná ženská, ale já to zvládnu.
Bude ze mě za dva roky magor a aby to na vizitkách a na dveřích nevypadalo blbě, použijí jen zkratku a dají mi na to papír. Slibuju, jestli budu jednou vpuštěna mezi lidi, nebude mě zajímat jen kde má dítě postel, kde stůl a kde oblečení, budu si s ním povídat, hrát a budu se snažit dělat práci , kterou mám, dobře. Protože se bojím Zubaté, stejně jako všechny ostatní malé děti……