Komentáře: Medžugorije

Od: Milan Abel

Milan Abel — Fri, 11 Sep 2009 12:24:32 +0000

Snad to jde i jinak
Ahoj Všem
Zrovna teď jsem tu v Medžu a říkám Vám to co tady chcete najít tu najdete.Neni to o těch cetkách jak slečna psala je to o porozumění a tak pokud v tom nikdo nic neuzřel chyba není vždicky na té druhé straně.Nikoho neodsuzuji jen podotýkám že uhel pohledu se opravdu liší .Je mi 31 let a jsem hrdý na to že si udělám chvilku na to abych se mohl odprostit od okolního světa a neviděl právě to o čem sl.Lenka psala.
Děkuji Milan

Od: Přemysl

Přemysl — Wed, 01 Oct 2008 14:35:24 +0000

Jiná orientace.
Doporučuji těm,kteří se v Medžugorii necítili dobře a takzvaně „nic nenašli,či necítili“,aby se rozjeli na jiná poutní místa.Přímo magická je Fátima nebo silně posvěcené Lurdy. Rovněž Garabandal na Vás dýchne vesmírné Boží existenčno.Zdraví Vás Přemysl.

Od: Lisa

Lisa — Mon, 22 Oct 2007 13:30:11 +0000

A přitom takové Assisi
je plné poutníky, před kostelem je dvůr s portikem, aby se bylo kam uklidit před sluncem nebo deštěm a spedielně dolní kostel byl narvaný – ale TO tam je. Můj nejoblíbenější kousek je Františkovo kázání ptákům. Assisi jako městečko je vcelku prosto prodavačů náboženskoturistického smetí a… a vůbec.

Od: Brana

Brana — Sun, 21 Oct 2007 10:42:05 +0000

I ja mam jiz plne zuby
racionalniho premitani o krestanskem svete. O dovolene si proto take vyjizdim na vzduch nasyceny vzrusujici mystikou. Gigazazitky jsem mel na reckokatolicke Ukrajine a mezi korejskymi budhisty.

Od: MH.

MH. — Sat, 20 Oct 2007 22:44:29 +0000

moje oprava…
Když to po sobě čtu, je to sice v uvozovkách i tak však ne příliš šťastné vyjádření. Na mysli jsem měl sv. hostii (Eucharistii). O co šlo jsem popsal už mnohokát. Ona událost je však dodnes „tabu“, ke skutečnosti se odmítli vyjádřit i biskupové, na církevních serverech je to dodnes mazáno. Lidem nevěřícím to sice mnoho neřekne, aby to řeklo alespon těm tzv. věřícím, bylo proto zvoleno slovo v uvozovkách.

Byť se tento článek týká poutního místa a byť se i autorka zde vyznává ze své religiozity, mohl jsem pojem v uvozovkách výše, na tomto veřejném serveru, už vypustit. (Ti, kterých se to týká, to zde stejně asi moc nečtou a ostatní, ti zase těžko kdy pochopí, co tím autor potřeboval říci.)

Osobně skutečně věřím v Boží přítomnost v Eucharitii (ve sv.hostii), ale uznávám, že ne každý tuto přítomnost Boha musí nutně stejným způsobem vnímat.

Od: MH.

MH. — Sat, 20 Oct 2007 12:22:59 +0000

Přítomnost BOHA.
Pozitivní poselství a sdělení vašeho textu vnímám takto:

Bůh může být přítomen i ve vašem ránu u jezera (píšete „svaté místo“ (v daný čas)), může být přítomen v objetí vašeho manžela, v úsměvu, v pohodě i v radosti vašich dětí,…).

Bůh je přítomen KDY CHCE a KDE chce. Tj. klidně i v té časti „Oplatky“ a sv.Hostie, kterou v roce 2004 přetrhl a na zem odhodil katolický kněz Vladimír Kelnar (Kellnar). I v tom kousíčku co ležel tehdy na zemi Týnského chrámu před jeho vlastní nohou (botou…) Dokonce tak, že na ní mohl i šlápnou…

Tedy:

1) Bůh je v našem světě přítomen.

2) Je přítomem KDE chce a KDY chce. (Je to zcela na něm…)

Od: MH.

MH. — Sat, 20 Oct 2007 00:26:57 +0000

Díky za reklamu 🙂
Těžko říci, zda váš nepřekonatelný (podvědomý?) odpor souvisí s meditcí (dýcháním) od Prof. Grofa, zda se to tam tak změnilo, nebo vám něco jiného chtěl Pán Bůh sdělit. Trochu je otázka, proč Vás to tam táhlo, ale budiž. Rozumím-li vašemu textu správně, tak jste Boha nakonec přeci jen našla… Dokonce bych řekl, že právě i díky Medugorje jste si Ho (ve smyslu jeho přítomnost v našem světě) o to víc a o to intenzivněji uvědomila. Pokud tomu tak bylo, nebyla zastávka v Medugorje pro vás ztrátou času a de facto by i tuto vaši zkušenost bylo možné označit za další Medjugorský zázrak…

Tož díky za reklamu.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Fri, 19 Oct 2007 23:04:11 +0000

Lenko
tam to opravdu není, docela Vám rozumím. V mých očích to ani není křesťanství, ale kult ženského božstva. Zkusím o tom napsat.

(děti si užilY)

Od: J.

J. — Fri, 19 Oct 2007 23:00:30 +0000

nejsou vsichni stejni
Milá Lenko,
Cítím tvoje pocity při návštěvě zesvětštělého konzumem prosáklého místa. Viděla jsem podobná. Nejhorší to bylo v Lurdech, nejznámějšího poutního místa Evropě, ale podobné pocity zkomercializovanosti jsem měla i v Rilským Monastýru. Snaha zpeněžit a vytřískat z lidí co se dá provází všechny sféry života, včetně té duchovní.
Nemyslím, že by z toho měl každý křesťan radost.
A o tom ti chci napsat. Není vždy na místě spojovat „církví uznávaná poutní místa“ (nejen) s křesťanstvím a s křesťany. Není to totéž. Nemyslím, že by křesťan plesal při návštěvě takové prázdnoty. Naopak. Křesťané nejsou uniformní skupinka lidí bez vlastních pocitů vedené církví k jednohlasnosti. Mají své pocity a představy Boha, stejně jako ostatní lidé. Mají vlastní vztah k Bohu a potkávají se s ním na svých vlastních cestách. Někteří konají poutě na slavná poutní místa a pokud jsou v srdci upřímní, Bůh putuje s nimi, ať už v cíli najdou vřelost či lichváře. Víc se mi sem nevešlo, o církvi jindy. J.